Tak a je to tu! Po několika propršených týdnech v Taipei jsem si pobalil všechny fidlátka, chytil letadlo a vyrazil za sluníčkem a plážemi. Jsem na ostrově Bali, surfařském ráji Indonésie.

Na letišti mě vítalo hned asi 30 lidí. Byli to samozřejmě domorodci, taxikáři, kterým jsem řekl, že nic nechci a zamířil jsem rovnou na toaletu. Natáhl jsem na sebe kraťasy a tílko, protože jinak bych tu v oblečení co jsem nosil na Taiwanu pošel.

Dalších pár minut jsem trávil hledáním autobusu, levnější dopravy do Cangga nebo alespoň normální směnárny, která mě nenatáhne. Na letišti byl kurz nejhorší, což jsem zjistil až ve městě. Autobus jsem žádný nenašel, ale místo toho potkal kluka jako já z Austrálie, tak jsme spolu do centra šli pěšky. Po cestě mohl začít můj kulturní šok na plné obrátky.

Po pár minutách chůze si Australan vzal taxíka a já se domluvil s chlápkem na motorce, že mě hodí do necelou hodinu vzdáleného Cangga. Borec ale neměl ani tušení kam přesně chci, a tak se po cestě musel zeptat asi 15 domorodců na cestu. Vše dobře dopadlo a nakonec jsme to nějak vzládli. Já našel moje ubytko, surfařský domek patříci rusko-indonéskému pártu a on dostal svých 100 000 v indoneských rupií (181 Kč).

Tam jsem zjistil, že společný pokoj sdílím ještě s dalšíma mlaďákama podobného ducha jako já, a tak můžu říct, že už mám na Bali domov a i kamarády. Myslím, že začíná jedno velký dobrodružství a jsem ještě hodně zvedavej kam mě vítr zavane. Sledujte Facebook, odbírejte blog, spousta článků o životě na Bali se valí jako ta nejlepší surfařská vlna!

#czechgeekontheway

1 COMMENT