Zabalit stan, vařič, jídlo a pár dalších věcí. Potom to všechno přivázat na fialové dámské kolo za £40(1600 Kč) a vyrazit směr Skotsko, tak to byl můj plán. Na co jsem však zapomněl? Na pláštěnku a nákoleníky. Tyhle dvě věci byste něměli nechat doma, hlavně když jedete v březnu na cyklovýlet do Skotska.

První den – Hull – Hornsea – Scarborough – Robin Hood’s Bay

První kilometry jsem jel po Trans Pennine cyclostezce, která se vine mezi poli až do Hornsea. Odtud jsem do Scarborough potkal i několik cyklistů, se kterými jsem prohodil pár slov a cesta hned lépe utíkala. Ostrovní počasí a mračna mě zastihla až na začátku Scarborough a začal jsem se právem obávat, že moje první noc pod stanem bude pokřtěna lijákem. V tomhle městečku známého svoji písní jsem samozřejmě zabloudil, protože v Británii mají jiný styl turistického značení. Během cesty jsem nad tím kroutil hlavou hned několikrát. Zlatý KČT(Klube českých turistů), buďme rádi co pro nás doma udělali. Nakonec jsem cyklostezku, která je původní železniční traťí táhnoucí se podél pobřeží našel. Tady jsem vyklepal šroubek od předního blatníku, a tak jsem pokračoval se zadrátovaným.

Po dalších kilometrech jsem dorazil do zátoky Robina Hooda, kde jsem na oplocené louce pro ovce, kde se samozřejmě nesmí stanovat, pod svahem s výhledem na moře postavil stan, perfektní místo řeklo by se. Uvařil jsem si těstoviny na vařiči a po sto kilometrech v nohách, jsem ulehl ke spánku. Jedno vám řeknu, nikdy nestavte stan blízko útesům, obvzláště pokud se chcete v noci vyspat!

Den 2 – Whitby – Stokesley – Sedgefield – Fishburn

Probuzení bylo šílené, silný vítr, zima a ke všemu bylo už 9 hodin. V takovém počasí byste šli dělat snad všechno, jen byste nejeli nikam na kole, ještě když nemáte nic čím byste ochránili svoje kolena. Rychle jsem si sbalil věci a bez toho aniž bych se nasnídal, tak jsem vyrazil směr Whitby. Tady jsem opět zabloudil a ještě k tomu v takové psině. Na další cyklostezku jsem se dostal až po poledni. Stezka byla fajn, ale silný vítr zapřičinil, že ani trochu neubíhala. To už jsem se pomalu začal smiřovat, že dnes asi 100 km nepadne a do toho se mi rozbilo kolo. Musel jsem všechny věci sundat z kola, kolo opravit a znova to všechno nějak posvazovat, abych mohl pokračovat, no dobrá půlhodinka pryč.

Dalších pár hodin jsem tedy makal co to šlo, jenže v Middlesbrough hodinu hledal další stezku do Sunderlandu a tak jsem se rozhodl, že na tyhle jejich na půl značený stezky prostě kašlu! Beru mapu nacházím nejkratší cestu po hlavní a šlapu co to jde. Po setmění jsem ve Fishburnu, lenost mě donutila koupit si fish and chips a postavit stan na louce pro venčení pejsků. Chvilku mě trvalo najít 2×2 metry bez psích bobků, ale nakonec se mi to povedlo, a bez větru jsem si užil krásný spánek. To všechno až do probuzení psím štěkotem a dobívaní se na můj stan těmihle čtyřnohými miláčky.

Den 3 – Fishburn – Durham – Consett – Hadrian’s Wall – Wallington – Forestburn Gate

Nejlepší počasí ze všech dní a taky super zastávka v Durhamu, města plného krásných zákoutí nebo třeba Durham Cathedral. Ve měste jsem strávil asi jen hodinku, protože dnešním cílem byl Hadriánův val, tahle původní hranice mezi Skotskem a Anglií. Jenže všechno co zde dnes můžete vidět, tak je jen silnice, která byla postavena podél původního příkopu a několik původních domů. Jako správný zvědavec a český turista jsem šel za pánem co zrovna opravoval ohradu pro ovce a ptám se: “Tohle je ten Hadrianův val?” Co bych nečekal, tak jsem dostal úžasný výklad celé historie valu, a ještě jsem si mohl vyfotit jeho kamený dům, který je postaven na základech původního strážního domku. Ukončili jsme to povídáním o Praze, kterou stejně jako hromada Britů zná a dokonce i navštívil.

Cesta do Forestburnu se klikatila mezi loukami po kterých běhala stáda oveček, které občas jenom koukli, co to jede za blázna, že veze tolik věci na nosiči. Bylo slunečné odpoledne, vítr do zad, vlastně mi nic nescházelo, tohle byl ten pocit, který stojí za všechnu tu námahu.

Po pár minutách jsem dorazil do Wallingtonu a musím říct, že nic pro mě. Sídlo uprostřed ničeho, dobrý výlet kam vzít vnoučata, udělal jsem dvě rychlé fotky a valil ho dál na sever. Před západam jsem opřel kolo o hospodu a šel  se zeptat, jestli bych nemohl někde postavit stan. Majitel chvilku přemýšlel, pak řekl, že za nějakých pár liber můžu u něj za plotem postavit. Na to naštěstí jeho štamgast odvětil, ať mu nic nedávám a přijdu večer na pivo. Nejlepší zastávka ze všech! Když chcete poznat kulturu a lidi, bežte do místní hospody, dozvíte se úplně přesně, jak takový typický Brit uvažuje, mluví a hlavně pije.

Den 4 -Rothbury – Wooler – Cornhill – Hranice se Skotskem

Větrné probuzení a žádná snídaně, takže všechno co už znám. Další kilometry byly poblíž Cheviot Hills a národního parku Northumberland, což je naprosto úžasná oblast do které jsem se hned zamiloval. Po pár hodinách jsem se dostal k Johnovi, mému couchsurfingovému hostiteli. Byl tak hodný, že mě po sprše vzal jeho autem na prohlídku okolí. Věděl toho hrozně moc o historii, a tak mi ukázal, místa kde třeba probíhala bitva mezi Skotskem a Anglií, nebo kde stojí jeden z nejstarších kamených mostů v Británii. Pak pro mě přichystal skvělou večeři, po které jsem si do noci moc zajímavě povídali.

Den 5 – Coldstream – Berwick – Holy Island- Bamburgh Castle – Alnwick

John mi nabídl přespat ještě jednu noc a tak jsem neváhal a zůstal. Bylo to rozhodně dobré rozhodnutí, protože po těch kilometrech se jeden den odpočinku v jeho autě hodil. Navíc jsem díky tomu mohl prozkoumat místa, která bych s batohem na zádech a kolem v ruce jen těžko potuloval. Dozvěděl jsem se, jak se zajímavou historii města Berwick a ukázal mi i Holy Island, ostrov který je spojený se zemí jen pár hodin denně, a na kterém stojí romantický hrádek. Taky jsme se spolu šli podívat do Bamburgh Castle, takže tahla zastávka se opravdu povedla.

Den 6 – Cornhill – Duns – Gifford – Haddington – Edinburgh

Další den jsem se zabalil a vyrazil do Edinburghu a dosáhl konečně Skotska. Zkusil jsem opět cyklostezku a tentokrát to bylo naštěstí bez problémů, asi i díky tomu, že už jsem byl pryč z Anglie. V Edinburghu jsem ještě chvilku hledal moje dvě hostitelky, které jsem po pár minutách našel a nakonec strávil u Ces a Erin dva pohodové dny.

Den 7 – Edinburgh

Tou dobou už mě nehorázně bolela kolena, a tak jsem neváhal koupit předražené nákoleníky, jakmile jsem viděl první cyklokrám. Počasí v Edu nestálo za nic, a tak i prohlídka města “zdarma” byla nic moc.

Day 8 – Edinburgh

Počasí se umoudřilo, a tak jsem mohl vyrazit do ulic. Jak je vidět i na obrázkách, tohle město nabízí spoustu míst k zastavení. Vyrazil jsem také na nákup a připravil jsem kolo a ostatní věci na cestu do Fort Williams.

Den 9 – Edinburgh – York – Hull

Devátý den byl bohužel můj poslední den celého výletu. Všechno bylo připraveno, ale silný vítr a déšť, který mě probudil mě donutil přemýšlet o vlaku zpátky. Zkontroloval jsem předpověď počasí, který byla snad ještě horší než to co bylo venku teď. Když jsem zjistil, že cesta domů by mě stála “jen” £33, začal jsem pomalu přemýšlet, že tady můj výlet končí. Kolena pořád bolela, byl čas uznat, že je na čase to otočit, do Skotka jsem přece dojel ne?

Koupil jsem si vlak do Yorku a za pár hodin jsem byl už jen 30 mil od domova. Jenže začlo nehorázně pršet a co víc, píchnul jsem kolo. Opravu jsem podcenil a po druhém defektu jsem posledních 6 dlouhatánských mil dostlačil kolo i s bagáží po svých.

Tady jsou nějaká čísla z mého výletu. Ujeto celkem 579 km, 36:30 hodin v sedle. Teďka už vím, že těch 1000km byl bláznivý nápad, ale kdybych nepodcenil pár věcí možná jsem mohl teď přidat fotku z nejvyšší hory Británie. Jak se říká, co tě nezabije, to tě posílí. Naučil jsem se, že tělo se má poslouchat a že počasí v Británii, to je jedna velká loterie. A víte co? Jednom sem tu fotku z Ben Nevisu přidám! #czechgeekontheway

ヽ(ヅ)ノ #CzechGeekOnTheWay